Páťáci putují za dobrodružstvím, jehož cíl zná jen paní učitelka

Je páteční ráno. Páťáci nastupují do vlaku a vyrážejí. Kam? To se neví, prý někam kousek dál do přírody.
Před Studénkou zažíváme trochu „drámo“ – počká nás vlak při přestupu? Konečně se „posouváme“ do stanice Studénka, příchozí průvodčí nám ukazuje, že náš vlak zatím čeká, tak se rychle přesouváme

Uf! Paní učitelka si užívá náš den bez mobilů – nehledíme na displej, povídáme si.

Vystupujeme v Bílovci – dál tento vlak nejede. Někteří začínají cíl naší cesty tušit, ale paní učitelka „mlží“.

Vzpomínáme si, že touto cestou jsme před časem cestovali za bíloveckou paní spisovatelkou Zuzanou Pospíšilovou a „křížovou cestou“ (mimo frekventovanou silnici) jsme pak přecházeli do Bílova na rozhlednu. Kousek cesty tedy známe, pak ale zatáčíme vpravo, ne kolem rybníka na Bílov. „Do kopce ne, paní učitelko, říkala jste, že je to kousek,“ zděšeně volá Tomáš, ale šlape. Každou chvíli se však ptá, jestli už tam budeme.

„Je to tady? Je tu napsáno soukromý pozemek,“ přemýšlejí někteří u Zámečku. „Co myslíte vy?“ reaguje paní učitelka, a dovídáme se, že pokračujeme ještě kousek – prý k jezírkům nahoře v lese. Od jezírek se již lesní cestička svažuje dolů, což některé nápadně zrychlí a musejí se kousek vracet, neboť my ostatní odbočujeme vpravo.

„A každý si teď najděte nějakou pěknou šišku,“ pokračuje paní učitelka. Cestou si totiž povídáme a dává nám otázky z přírodovědy – kdo odpoví správně, započítává si bod.

Lesní cesta je nevyzpytatelná, a vichry nám zanechaly menší překážkovou dráhu. Pro nás hračka! Pokračujeme k rybníkům, kde následuje chvilka oddechu, hod šiškou na cíl a …

p o k l a d. Ale co to, část pokladu je „zašifrovaná“- brzy si však i s tímto poradíme a každý si vybírá „odměnu“ podle svého zadání.

Jdeme dál a po levé straně les začíná prosvítat a vidíme domy. Tak už je to jasné – jdeme na zahradu k paní učitelce! Jednou nám grilování na zahradě ve slabé chvilce slíbila, … (když budeme šikovní a hodní…)

Posezení ve stínu stromů, hvězdy a přemety na trávníku nebo jen tak chůze bez bot, a led do šťávy…. Prima zastávka!

Najezení, namlsaní a odpočinutí jsme si i zasoutěžili – v jízdě s kolečkem i na kolečku, v hodu gumákem. Skvěle jsme se pobavili, a všichni zvítězili!

Cestu zpět jsme zvládli hravě – autobusy, vlakem, rozešli se před „Obecním“, každý šel si po svém. Někdo domů pěšky, někdo ještě kousek busem, většina šla na buchtičky – a pak domů (klusem).